hearts-color-pink-1192538_1280
12/04/2016
Kategorie: Novinky, Rozhovory

Povolení umělého početí single ženám a lesbičkám má svá pozitiva

Singl ženy a lesbičky by se nemusely doprošovat známých a kamarádů o podpis souhlasu a nechodily by k nám pseudopáry fingující partnerství,“ říká MUDr. Kateřina Veselá k návrhu ministryně Marksové povolit umělé početí sigle ženám a lesbičkám

MUDr. Kateřina VeseláLéčba neplodnosti a metody IVF dnes už nejsou ničím tajným, ostudným či směšným. Dětí, které se rodí díky asistované reprodukci, stále přibývá. Pravda je ale i to, že s rozvojem tohoto oboru vyvstávají nové a nové otázky a problémy, se kterými se společnost musí vypořádat. „Jsme v době, kdy dochází k určité společenské změně v chápání struktury a fungování rodiny. A to se velmi týká i oblasti reprodukční medicíny a jejích možností,“ říká úvodem MUDr. Kateřina Veselá Ph.D., ředitelka brněnského centra Repromeda.

Pojďme to vzít od začátku. První „dítě ze zkumavky“ se narodilo před třiceti osmi roky, v roce 1978, první dítě ze zkumavky v tehdejším Československu se narodilo před třiceti čtyřmi roky, v roce 1982. Jaké možnosti tehdejší medicína měla, komu mohla pomoci?

Původně bylo vlastně mimotělní oplození určeno ženám, které neměly průchodné vejcovody. Bylo potřeba obejít tuto překážku a nahradit nějak funkci orgánu, který je důležitý pro transport spermií a vajíčka a také se v něm odehrává vlastní oplození, ve smyslu splynutí spermie a vajíčka. Začátky se nedají srovnat s tím, co máme k dispozici dnes. Stimulační preparáty se píchaly hluboko do svalu velkými jehlami, neexistovala možnost aktivního vpravení spermie do vajíčka pomocí ICSI (intracytoplazmatické injekce spermie) a embryologové uměli kultivovat embrya maximálně 1 – 2 dny. Zaváděl se proto větší počet embryí, ale úspěšnost byla nízká. Postupně se metody vyvíjely a asistovaná reprodukce mohla začít pomáhat i párům s jinými faktory neplodnosti.

Co všechno zvládne nyní?

Dnes umíme vybrat různými metodami tu nejoptimálnější spermii k oplození, zavést ji pomocí mikromanipulace do vajíčka, sledovat vývoj embrya pomocí časosběrného monitorování, odebrat  z embrya bezpečně vzorek a získat z něj DNA, kterou vyšetříme a poznáme, zda embryo bude či nebude trpět sledovanou nemocí či vadou. Pokud muž nemá v ejakulátu spermie, můžeme je získat operativní cestou z varlete. Pokud žena nemá vajíčka, může přijmout vajíčka od anonymní dárkyně. Pokud nemůže dítě donosit z důvodu děložní vady nebo jiného onemocnění, je možné transferovat embryo náhradní matce, která dítě donosí a porodí. Nejfantastičtější pro mě je, když dva lidé, kteří mají vážnou genetickou zátěž a nemohli by mít přirozenou cestou zdravé dítě, ho mohou počít pomocí reprodukční medicíny a mohou žít stejně šťastný život jako jejich sousedi a přátelé, a neriskovat, že přivedou na svět dítě natolik nemocné, že bude odsouzeno k smrti v dětském věku.

V úvodu jste se zmínila o tom, že dochází ke změně vnímání společnosti, jak jste to myslela?

Více nežli kdykoliv dříve se projevují tendence alternativ k tradiční rodině. Slavný český sociolog Ivo Možný říkal již dávno, že nás čeká období rozporů nejen mezi staršími a mladšími, mezi rodinami a singl osobami, heterosexuály a homosexuály, páry s dětmi a bezdětnými. Kromě toho se dnes rodiny častěji rozpadají a vytváří se další rodiny a jakési funkční jednotky a nejen mezi příbuznými a rodinou, ale tvoří se i rodiny „sešívané“. V rozvedených manželstvích či rozpadlých partnerstvích existuje střídavá péče o děti a životy lidí se tak nějak více prolínají. Vypadá to tak, jakoby v životě moderních lidí byla o něco méně akcentována  genetická identita a bylo více než dříve podstatnější, že ti, co spolu jsou, fungují, bez ohledu na to, jak se dali dohromady. V restauraci si myslíte, že sledujete tradiční dokonalou rodinu na rodinné oslavě. Ve skutečnosti tam sedí rozvedená žena se svým dítětem, přítelem, jeho dětmi, a jejich společným dítětem. Vedle ženy nesedí její matka, ale bývalá tchýně, která ji pomáhá vychovávat dítě, které má s tím novým přítelem, přišel i její bývalý manžel, který je gay a vzal s sebou svého přítele. Tenhle trend nezastavíme. Život v rozvinuté civilizované společnosti klade tolik nástrah a je tak obtížný a silně konkurenční, že se rozpadání vztahů a jejich „jinému“ sešívání“ nevyhneme.

Jak do této změny vstupuje asistovaná reprodukce?

Řekla bych, že velmi. Díky asistované reprodukci je možné, aby se rodinami staly i ty páry, které by za normálních okolností děti mít vůbec nemohly. A tím nemyslím jen páry podstupující klasickou léčbu neplodnosti, ale zejména dvojice, které podstupují institut náhradního mateřství, nebo lesbicky a homosexuálně orientované páry.

Ten je u nás již zákonný…

Zákon regulující náhradní mateřství nemáme. Nicméně s ohledem na ustanovení jiných zákonů je náhradní mateřství možné a tato léčba se v České republice odehrává. Pár si najde náhradní matku a dohodne se s ní, že  podstoupí transfer jejich embrya. Pokud náhradní matka otěhotní, očekává se, že podepíše souhlasné prohlášení, že otcem je biologický otec dítěte a  že pak po porodu dítě předá biologickým rodičům. A toto vše možné je, jenomže to má bez platného zákona svoje úskalí a hodně šedých zón. Nelze regulérně sepsat smlouvu mezi náhradní matkou a párem, protože taková smlouva se nemá o co opřít a je nevynutitelná. Podle stávajícího zákona je matkou ta žena, která dítě porodí a biologická matka si jej musí adoptovat. Neexistuje legální možnost, jak by do rodného listu dítěte byla rovnou zapsána biologická matka – žadatelka.

Co je na celém procesu pro dvojici, která se cestou náhradního mateřství vydá, nejnáročnější ?

Všichni účastníci celého procesu žijí poměrně dost dlouhou dobu v nejistotě. Pár se může obávat toho, že si to náhradní matka rozmyslí a bude si dítě chtít ponechat. Paradoxně se to nestává zase tak často. Častěji se náhradní matka chce domoci dalších finančních prostředků a dělá obstrukce. Na druhé straně náhradní matka bez podepsané smlouvy má také určitou nejistotu v tom, že náhrady nákladů skutečně dostane proplaceny.

Takže byste uvítala nějaké změny?

Konstrukci zákona o náhradním mateřství a provázání tohoto zákona s dalšími zákony. Pár by s náhradní matkou sepsal smlouvu formou notářského zápisu, která by obsahovala veškeré podmínky celého procesu v souladu s tímto zákonem. Reprodukční klinika by obdržela stejnopis tohoto zápisu dříve, nežli začne provádět léčbu. V případě mimotělního oplození s transferem embrya náhradní matce řádně provedeného na reprodukční klinice s řádně podepsanými informovanými souhlasy by matkou, která bude zapsána do rodného listu, nebyla žena, která dítě porodí, ale „příjemkyně – žadatelka“, tedy partnerka či manželka biologického otce. Odpadl by soud rozhodující o nezrušitelném osvojení. Vše by se zjednodušilo. Stejně se to odehrává a odehrávat bude, ale je to pro zúčastněné do jisté míry riskantní.

Společnost v poslední době rozdělily dva proti sobě stojící tábory i návrhy ministryně Marksové, která by ráda umožnila početí cestou IVF i lesbickým párům.

Ano, i toto je společensky velmi náročné téma, nicméně, doba, ve které jsme, tyto otázky a diskusi nad nimi umožňuje. Jen pro úplnost dodám, že ve světě již některé státy k této možnosti přistoupily, takže nejde o nic, v čem bychom byli první. Jde o model, který již funguje.

Proč si myslíte, že paní ministryně s tímto návrhem přišla?

Přišla s tím zcela správně a již bylo načase, aby s tím někdo přišel. Zákon říká, že umělé oplození lze provést páru ve složení muž a žena, pokud o to požádají a podepíší informovaný souhlas. Každá singl žena nebo lesbička je schopná si nějakého muže, který s ní podepíše informovaný souhlas, najít. Ženy prostě chtějí mít děti a toto obcházejí. Je to ale nedůstojné. Nevím, proč bychom měli samotným ženám bránit mít děti pomocí asistované reprodukce oficiálně, když přitom samotných žen vychovávajících děti zplozené přirozenou cestou jsou spousty a nijak tomu bránit nemůžeme. Mělo by to být otázkou volby. Nikde není uvedeno, že žena, která má dítě, si později nemůže najít partnera či partnerku a společně s ním/ s ní o dítě pečovat. Jestli je žena momentálně sama, nebo žije v lesbickém páru, není také zcela podstatné. Ty děti podle zahraničních studií nejsou jiné, než děti vychovávané heterosexuálním párem, zvláště když se k tomu společnost a škola staví bez předsudků.

Pokud by došlo k této úpravě zákona, co všechno by zákon měl podle vás obsahovat, aby vše mohlo fungovat k dokonalosti všech?

V zákoně o specifických zdravotních službách stačí změnit formulaci o tom, kdo musí o mimotělní oplození požádat. Konkrétně stačí provést změnu v ustanovení v tom smyslu, že o použití spermatu dárce k oplození může požádat samotná žena, pokud nemá partnera

A poslední otázka. Když by jednoho dne došlo k úpravám zákonů upravujících náhradní mateřství a IVF u lesbických párů, co by to znamenalo pro České zdravotnictví a pro česká centra asistované reprodukce?

Myslím, že ekonomicky nic, protože se to stejně již děje, jen by to vše bylo pro ženy důstojnější a byly by dány jasné podmínky. A o to mi zejména jde. Singl ženy a lesbičky by se nemusely doprošovat známých a kamarádů o podpis souhlasu a nechodily by k nám pseudopáry fingující partnerství. I když to někdy poznáme,  na věci to stejně nic nezmění, protože nikdo nemá právo ani prostředky  k tomu zjišťovat, kdo s kým doopravdy žije či nežije. Všichni bychom se ale určitě cítili lépe. A co se týče náhradního mateřství, jistě by výrazně ubylo soudních sporů mezi biologickými rodiči a náhradními matkami, pokud by si mezi sebou mohli uzavřít regulérně smlouvu o náhradním mateřství sepsanou dle platného zákona, kde by byla zakotvena práva a povinnosti obou stran. Soudy by se nemusely v těchto případech zabývat nezrušitelným osvojením dítěte biologickou matkou, pokud by bylo možné do rodného listu dítěte zapsat ihned matku biologickou. Také by se mohly jednodušeji náhradní matky rekrutovat i z řad vdaných žen, pokud by zákon umožnil, aby otcem dítěte vdané náhradní matky byl nikoliv manžel náhradní matky, ale biologický otec.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *