Dějiny hubnutí: Obezitu znali již v středověku

Počet lidí s obezitou či nadváhou celosvětově roste. Nabírání nechtěných kil je ale problém, který je znám již stovky let – že náhle úmrtí postihuje spíše obézní lidi, tvrdil ve své době i Hippokrates. Víte, jak vnímali obezitu lékaři z dob Karla IV. nebo lidoví léčitelé z 19. století?

Středověk jako typický příklad přejídání

Z pozůstalostí koster středověkých lidí víme, že bohatí světští i církevní feudálové holdovali jídlu a pití a často trpěli obezitou. Potvrdil se ostatně i výskyt dny, která bývala častou komplikací obezity.

Doba vlády  krále Karla IV. – pohyb je život

I když vědecké poznatky, z kterých se dá vycházet dnes při hubnutívycházet dnes při hubnutí, tehdy neměli, již dvorný lékař krále říkal, že pohyb je život a že je nezbytné si ho dopřát pravidelně. Doporučovala se také střídmost v jídle a pití.

18. století – lázně jako místo na odbourávání tuku

Britští lékaři z tohoto století již mluvili nejen o střídmosti, ale padly zde i první faktické zmínky o tom, že na vině pozitivní energetická bilance. Obezita se připisovala také poruše sebekontroly (T. Short), sníženému spalování tuků (T. Beddoes). Obezita se zde léčila v lázních, kde o obézní pacienty pečovali lidoví léčitelé. Jejich metody navazovaly na metody německého katolického faráře a  léčitele Sebastiana Kneippa, což zahrnovalo tělesný pohyb, dietní stravování a vodoléčbu založenou na chůzi v teplé a chladné vodě.

Diety zahrnovaly i víno a práci

Dnes již víme, že alkohol dietě nebo redukčnímu režimu neprospívá, a to z vícera důvodů. V minulosti se ale například střídaly „suché“ dny půstu a „mokré“ dny, v nichž se popíjelo víno. Dělo se tak i v Česku, v obci Lipová, kde takhle léčil lékař Johann Schroth. Jeho rival Vincenz Priessnitz, který praktikoval své metody v lázních v Jeseníku navrhoval spíše léčbu prací, pobytem na čerstvém vzduchu a horskou vodou (hydroterapii).

19. století – průlom v hubnutí, doporučuje se libové maso

Všeobecné doporučení od prvních lékařů obezity bylo zaměřené na konzumaci libového masa a snížení uhlohydrátů, tedy sacharidů. Od roku 1893 si léčbu hubnutíhubnutí od léčitelů převzali lékaři. Prvním z nich byl  prof. Josef Thomayer, který obezitu popsal jako jako stav chorobného hromadění tuku. Již od počátku zkoumání hubnutí se obezita spojovala se dnou, cukrovkou a vysokým cholesterolem…

Jak vypadala první moderní dieta?

Josef Charvát byl první lékař, endokrinolog, o kterém víme, že navrhoval konkrétní redukční dietu. Před více než 80 lety doporučoval denní příjem 3700–4200 kJ. Jeho dieta sestávala ze 70 g bílkovin, 60 g sacharidů a 40 g tuků. Obsahovala i konkrétní potraviny a gramáže jako 100 g libového hovězího nebo 130 g telecího či kuřecího masa, 80 g libové šunky či salámu, 1 suchar nebo plátek toastového chleba, 2 vejce, 100 g brambor, 200 g ovoce, 300 g zeleniny, 10 g másla a 100 g mléka. V té době to byla moderní dieta koncipovaná s nízkým obsahem sacharidů a  vysokým podílem vlákniny na základě příjmu zeleniny, ovoce a brambor.

Hubnutí dnes

V současné době máme k dispozici hodně informací a víme, že jedna dieta není vhodná pro všechny. Tento poznatek dělí lidi na ty, kterým se podaří trvale zhubnout a kterým ne. Základem hubnutíhubnutí je správně nastavený jídelníček, jenž vychází z potřeb a specifik každého člověka.

Zdroj: Historie české obezitologie Čas. Lék. čes. 2020; 159: 99–103 Vojtěch Hainer1 , Marie Kunešová1, Petr Sucharda2 1 Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity, Endokrinologický ústav, Praha 23. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze

Náhledové foto: Pixabay