Histriónská porucha: Porucha, která by se neměla přehlížet
Snažíte se za každou cenu upoutat pozornost ostatních, výrazně se přetvařujete a máte sklony k přehnaně vášnivým výlevům? Možná trpíte histriónskou poruchou, která se vyznačuje dramatičností a touhou po tom, aby vás druzí ocenili. Ať je to jakkoli, tento problém není účinně analyzován ani léčen, protože postižení často považují své chování za naprosto běžné.
Povahové odchylky a poruchy osobnosti
Poruchy identity jsou povahové odchylky od klasického chování, které mají negativní vliv na kvalitu života pacienta nebo jeho okolí. Zejména se může jednat o soubor jistých rysů, chování a praktik, které lze vylíčit jako nepřizpůsobivé nebo sociálně nežádoucí. Přestože se chování jedince s poruchou identity vymyká společenským normám, není si toho vědom a není schopen toto chování změnit.
To může mít negativní vliv na ostatní, kamarádství a rodinné vazby. Tento stav ovlivňuje i další části pacientova života, jako je jeho rozlišování reality nebo kariéra. Změny charakteru se obvykle začínají projevovat ve větší či menší míře již v dětství a problém se obvykle zformuje až v dospělosti. V dlouhodobém horizontu mají poruchy identity ustálený průběh, ale za upřímně rozrušujících okolností se charakterové vlastnosti zvýrazňují. Tento člověk používá stále stejné vzory myšlení a chování!
Co utváří tyto poruchy?
V případě, že přemýšlíte o tom, co stojí za zlepšením těchto problémů, nepochybujte o tom, že v tom hraje roli neurčité množství různých proměnných. Ty zahrnují například dědičné dispozice, tj. určitou vyšší bezbrannost vůči rozvoji poruchy a duševní sílu konkrétního jedince. Ale také psychosociální vlivy (dětství) nebo traumata v raném dětství – zanedbávání, domácí násilí, sexuální zneužití, šikana…
Jaké jsou příznaky histriónské poruchy?
Pokud jde o příznaky, je dobré si na začátku ujasnit, na čem je název skutečně založen. Termín vychází z latinského výrazu histrió, který se vykládá jako herec, komediant nebo kouzelník. Obvykle naprosto druh chování vůči okolí, které lze sledovat v trvalé výdrži z nepořádku. Jedinci trpící poruchou bývají svůdní, okouzlující, neopatrní, energičtí, ale také příliš okázalí, přehnaně emoční a manipulativní. Hledají, jak na sebe upoutat pozornost druhých a za každou cenu vyzvednout jejich podporu, souhlas nebo obdiv.
Proto rádi věci dramatizují, přikrášlují své příběhy nebo si vymýšlejí věci, které se nestaly, a dokáží ovládat své okolí. Další nápadnou součástí poruchy je labilní emocionalita. Ačkoli pacienti vyjadřují pocity přehnaně, ve skutečnosti je příliš neprožívají. Většinou prožívají pocity povrchně a proměnlivě. Hledají vzrušení a trpí lehkovážnými projevy nebo nedostatečnou afektivitu (často předstíranou).
Léčba poruchy
Léčba je dlouhodobá a těžká. V podstatě se soustřeďuje na uznání identity osoby a na to, jak nejlépe reagovat na okolnosti, aby se člověk vyhnul dekompenzaci. Tímto způsobem je zpravidla předepisována dlouhodobá psychoterapie, ale pomoc může nabídnout i skupinová terapie. Jelikož si jedinec s touto poruchou identity neuvědomuje své chování a má pocit, že je opravdu zdravý, častěji nevyhledává odbornou nabídku pomoci na základě svého tvrzení. Ať tak či onak, může k tomu být přiměn svými blízkými nebo jinými problémy, jako je deprese nebo úzkost.
Zdroje info: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK542325/, https://courses.lumenlearning.com/wm-abnormalpsych/chapter/histrionic-personality-disorder/
Náhledové foto: Pixabay
