Očkování v očkovacím centru na vlastní kůži

Koronavirus aktuálně řádí nejen v Evropě a čísla jsou poměrně hrozivá. U nás se díky lockdownu a očkování dostáváme do relativně lepší situace. Postupně se vytváří u mnohých lidí imunita vůči napadení virem. Co se týká očkování, pro mnohé je jasnou volbou, jiní se mu spíše brání. Já jsem se naočkovat nechal, když už mi to stát jako stále praktikujícímu učiteli nabídl. Váhal jsem, jelikož jsem si nemocí prošel a myslím, že nějaké protilátky vytvořené mám. A jaké byly moje zkušenosti se samotným očkováním?

Vím, kam jet…

Očkovat jsem se byl v očkovacím centru v Kroměříži na výstavišti. Stačilo se podívat na web a přesně jsem věděl, kam mám jet. Podrobná mapka doplněná navíc směrovými cedulemi na samotném výstavišti.

Foto: Radek Štěpán 

Vím, co dostanu

Už u vchodu bylo napsáno, že se se očkuje Pfizerem. Upřímně, bylo mi to vcelku jedno. Sputnik tady ještě nemáme, nicméně ani ten třeba nemusí být špatný. Pravda je ta, že skrze neustálou snahu prezidenta o něj, mám k této vakcíně spíše odpor podobně jako k člověku, který spousty slušných lidí dokázal urazit.  

Z jednoho místa na druhé

Hned u vchodu jsem byl instruován, že mám jít k některé z asistentek, které seděly u počítače. Stejně jako u vchodu jsem se prokázal kartičkou zdravotní pojišťovny a občankou. Asistentka se mě zeptala, jestli nejsem na něco alergický, zdali jsem pravák nebo levák a na některé další údaje. Poté už jsem šel s papírem a očkovacím průkazem k lékařce do boxu. ta si vše potvrdila, podepsala papír a hurá na samotnou akci.

Foto: Radek Štěpán 

Rychlé očkování a následné sezení

Sestry byly skutečně rychlé, zdržel jsem je pouze já, než jsem si sundal bundu a mikinu. Následně už přišel rychlý vpich a mohl jsem si jít sednout do čekárny, kam mě sestra poslala. Bylo tam celkem 6 řad, rozestupy se pochopitelně dodržovaly. Po 15 minutách jsem vyrazil. V podstatě mě po očkování pouze lehce bolela ruka, nic víc. Potenciální obtíže ale mohou být dle listu, který jsem dostal, i jiné. Záleží na reakci každého člověka.

Náhledové foto: Radek Štěpán