Patrik Topič: Moderní lídr musí být fyzicky i psychicky fit

Každý by chtěl vést úspěšnou firmu, ve které bude dění řídit, rozdávat úkoly a společnost bude generovat solidní zisk. Ne vždy se to ale bohužel daří. Mnozí ředitelé, jednatelé a manažeři se nedokážou chovat tak, aby všechno dokonale šlapalo. Velmi důležitými aspekty jsou u těchto lidí především jejich mentální úroveň a fyzické zdraví. Já jsem se na některé otázky týkající se právě moderního lídra, který je plný síly a dokáže firmu efektivně řídit, zeptal majitele firmy a kouče Patrika Topiče.

Dobrý den, když se řekne ředitel společnosti, většinou si představím staršího pána, který se často rozčiluje a zaměstnanci se ho bojí. Poměrně smutné, je to jinak?

S tím starším pánem to nemusí být pravidlem, ale s tím rozčilováním se setkávám častěji. Smutné je to určitě v tom, že tento návyk „se rozčílit“ nepomáhá jak řediteli, tak i tomu, na koho je to rozčílení směřované.

Ve tváři moderního lídra poznáte, že všechno ve firmě klape. Může být?

Když je někdo lídrem ve firmě, neznamená to, že by mělo úplně všechno klapat – na dokonalost úplně nevěřím, protože dokonalost může být pro každého něco jiného. To, čemu věřím, je, že firma může přinášet radost. Moderní lídr se snaží firmu vést nejen ke zvýšení zisku, ale i spokojenosti zákazníků a zaměstnanců.

Co by měl moderní lídr dělat pro své duševní i fyzické zdraví? Jak to máte vy?

Asi nebude existovat univerzální odpověď pro všechny, ale za sebe mohu říct, že pokud chci být dobře na tom po psychické stránce, potřebuji mít v pořádku zázemí – rodinu a po stránce fyzické se musím cítit dobře. Proto, abych se dobře cítil – např. vyjdu do 3 patra bez zadýchání, tak minimálně 5krát týdně dělám nějaké sportovní aktivity – ať už je to fotbal, kolo nebo mám individuální sportovní trénink. Pro duševní pohodu je pro mě ideální trávit čas se svojí rodinou. Nic jiného nepotřebuji. Pokud bych tyto věci nenaplňoval, nejsem schopen dobře zastávat svou roli ve firmě.

Správný šéf by měl být vizionář a tvořit, nikoli jen zadávat práci. Tedy tak si to myslím já…

To si myslíte velice správně, ale znám jen hrstku šéfů, kteří to tak mají. Většina firmu nevede, ale dělá většinou činnost, jež mu nepřísluší – tvoří nabídky, fakturuje, hlídá, jestli všechno funguje, kontroluje zbytek týmu. A tím, jak je těmito činnostmi zaneprázdněný, tak na samotné vizionářství, vytváření budoucnosti nemá prostor. Většinu dne nestíhám, valím všechno před sebou a nemám čas se věnovat věcem, co bych chtěl, nebo které jsou opravdu důležité.

Když to takto někdo má, co by s tím tedy měl dělat?

Prvním krokem je zjištění toho, jak by to vlastně tento člověk chtěl mít, když není se stávajícím stavem spokojený. Pak zpravidla vytváříme herní plán, jak se dostat z aktuální pozice tam, kde si klient popsal, že chce být.

Alfou a omegou je stanovení cílů? Souhlasíte?

Je tomu tak. První by měla být vize. K naplnění vizí vede splnění cílů, ale to možná nejdůležitější je odpověď na otázku PROČ? To znamená zvědomení smyslu toho, proč tu firmu máme. V dnešní době si myslím, že většina lidí chodí do práce pouze kvůli penězům, ale jiný smysl nevidí.

Vydělávám peníze tím, že jsem přínosem pro ostatní – to je smyslem chození do práce.

Patrik Topič: Foto se svolením Patrika Topiče

Když se nedodržují termíny. Je třeba tlačit?

Nevím, jak komu je příjemné, když je na něj v práci vyvíjen tlak. Když někdo nedodržuje termíny, je spíš otázkou, jestli se to děje dlouhou době nebo jen občas a spíš bych řešil, co je tou příčinou nedodržování termínů. Jde to o mluvit s týmem nejen když se hasí požár, ale průběžně, čímž tím požárům můžeme předejít.

Jak efektivně kárat zaměstnance, když nefungují?

Otázka je podobná jako předchozí. Podle mé zkušenosti ať už přímou kritiku nazveme káráním nebo přímo křikem s negativní zpětnou vazbou, tak toto nebude funkční vzorec.

Nejčastějším řešením situace bývá konstruktivní zpětná vazba bez vášní a emocí, což může být pro spousty šéfů výzva.

Co v rámci koučingu nejčastěji zažíváte, zkuste uvést pár situací.

Těch témat je mnoho. Například:

• nemám čas,
• jsem dlouho v práci ale nemám výsledky,
• nemáme lidi, jsem v situaci, se kterou nemůžu nic dělat,
• mám spoustu plánů, ale nevím jak začít,
• nedotahování věcí do konce, musím po všech pořád všechno kontrolovat
• a mnohé jiné situace.

Nejčastěji se setkávám s klienty, kteří si stěžují na to, že nemají čas. Typický příklad. Ráno naskočím do kolotoče a večer jdu zcela vyčerpaný domů. Jakákoli energie na sport, rodinu a zábavu chybí. Jak z toho ven? Cílem mého setkání s klientem je tuto situaci změnit. Po několika schůzkách zjistíme, že zdánlivě neřešitelná situace může mít vcelku jednoduché řešení. Spolupráce s klienty je ale zpravidla dlouhodobější, protože cíle jsou mnohem komplexnější. Například: Jsem na životní křižovatce a nevím, kudy se vydat.

Vydal jste e-book týkající se generační obměny ve firmě. jaká jsou největší úskalí?

Nejčastěji se setkávám s nedůvěrou. Spousta otců ve firmách nepouští své potomky ke skutečně důležitým věcem, dám příklad. Otec 63 let, syn 42 let. Syn sice ve firmě funguje 20 let, ale stále nemá přesný přehled o financích, může být finančně podhodnocen nebo se nedostává k jednání k těm nejdůležitějším klientům. Otec si říká, že to zatím zvládne sám nebo že by syn firemní peníze utratil….

Jak jste se vlastně ke koučingu dostal a co vás nejvíce naplňuje?

Začalo to tím, že jsem začal sám být koučovaný s tím, že jsem zjistil, že koučováním dokážu být přínosem pro další lidi kolem sebe.

Na webu Moderního lídra máte napsáno, že jsou peníze až na čtvrtém místě. Souhlasíte?

Můj názor je že peníze jsou na 3–4 místě v hodnotovém žebříčku. Samozřejmě je to můj pohled, každý má právo, aby si žebříček hodnot vytvořil sám. Opět moje zkušenost říká, pokud jsou peníze na prvním místě, tak to není dlouhodobě udržitelné. Člověk se musí naučit dávat a ono se mu začne vše vracet, a to myslím že i finančně. Líbí se mi přísloví, že nemůžu chtít po kamnech, aby hřála, když do nich vhodím jen jedno polínko. Pokud chci více tepla, tak musím dát více polínek….

Poslední, možná stěžejní otázka. Co vlastně koučování majiteli firmy nebo vedoucímu dá?

Tak v první řadě je to nové uvědomění. Základem je, že většina lidí chce něco zlepšit, mít se líp, být úspěšnější, ale beze změny to nepůjde. Koučovací rozhovor vede k nastavení zrcadla klientovi. Ten si uvědomí, jaké má možnosti. Jde o zábavu, nicméně ne každý má odvahu vystoupit z komfortní zóny do takovéhoto rozhovoru jít. Nakonec lidé zjistí, že každý je sám odborníkem na svůj život.

Díky moc za rozhovor!

Zdroje info: Autentický rozhovor s osobností

Patrik Topič: Náhledové foto se svolením Patrika Topiče