Pozor, méně je někdy více! Jak spolu souvisí testosteron a rakovina prostaty?

Testosteron je pohlavní hormon, který je důležitý pro správný vývoj muže a pro zdravý mužský organismus. Ovlivňuje schopnost reprodukce, sexuální funkce, růst svalů, hustotu kostní hmoty, nebo reguluje metabolismus tuků. Už u vyvíjejícího se embrya řídí vývoj mužských pohlavních orgánů. Kdo by ho nechtěl? Normální hladina testosteronu obvykle nevyvolává žádné problémy, ale pozor! Pokud se v prostatě nacházejí rakovinné buňky, může testosteron způsobovat jejich rychlejší růst!

Testosteron a rakovina prostaty

Hladina testosteronu začíná přirozeně klesat již po třicátém roce života, což může být spojeno s různými zdravotními potížemi, včetně problémů s prostatou. Některé studie uvádějí, že zvýšená hladina testosteronu by mohla podporovat růst nádorových buněk prostaty.

Karcinom prostaty je závažné onemocnění. Jen v minulém roce s ním v České Republice léčilo 50 tisíc mužů. Podle dat VZP rakovina prostaty každoročně postihne víc než 8 tisíc pacientů, z čehož 1500 na ni v Česku zemře. Postihuje především muže od věku 45 let až po seniory a jedná se o jeden z nejčastějších karcinomů, pokud jde o mužské pohlaví. V rámci urogenitálního systému mu z hlediska četnosti nálezů konkuruje pouze karcinom močového měchýře. Celosvětově dochází k rostoucímu počtu zachycených případů rakoviny prostaty, podle informací České urologické společnosti se výskyt karcinomu v České republice za posledních 20 let zvýšil téměř trojnásobně.

Odborníci však upozorňují, že vztah testosteronu k rakovině prostaty je komplexní. Nejde jen o množství hormonu v krvi, ale také o individuální citlivost prostatických buněk na testosteron. Genetické predispozice a životní styl hrají také klíčovou roli v rozvoji onemocnění.

Nepodceňovat prevenci!

V prevenci si Češi nevedou příliš dobře. Především, pokud dojde ke srovnání mužů a žen. Teprve v posledních letech se začalo zvyšovat povědomí o tom, jak je důležité chodit na preventivní prohlídky rakoviny prostaty.

„Vzhledem k tomu, jak byla prevence v minulosti zanedbávána, docházelo k velké záchytnosti karcinomu v pozdních stádiích, kdy již měli pacienti metastázy v kostech a v celém těle. V zájmu zlepšení žalostné situace se do programu prevence zapojily pojišťovny a byla zavedena standardizovaná prevence pro pacienty nad určitý věk. Prevence stoupla odhadem o 1000 %, a tudíž se začaly zachytávat časné karcinomy, nejenom ty pozdní. Stále se ale objevují pacienti, kteří přicházejí na kontrolu příliš pozdě. Ke zjištění dojde na základě obrovské hladiny PSA, standardní jsou jednotky zhruba do 2, ale existují i pacienti, kteří mají v pokročilém stádiu rakoviny řádově stovky, někdy i tisíce. Z vyšetření je poté jednoznačná přítomnost karcinomu,“ říká MUDr. Robert Slunečko, lékař úseku biopsie a imunohistochemie Bioptické laboratoře.

Foto: Pixabay

Genetická predispozice zvyšuje riziko onemocnění

Z lékařského hlediska je doporučeno, aby muži nad 45 let pravidelně chodili na preventivní prohlídky prostaty. Pokud však v rodinné historii figuruje výskyt rakoviny prostaty, je důležité být obezřetný. V tomto případě se totiž genetické predispozice k onemocnění mohou dědit. Tyto faktory, nazývané rizikové, mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost vzniku rakoviny. Pokud je rakovina prostaty přítomná u jednoho přímého příbuzného, riziko se zdvojnásobuje. Pokud se objevila u více členů rodiny, riziko je vyšší dokonce jedenáckrát. V takových případech je nezbytné konzultovat situaci s urologem a preventivní prohlídky absolvovat dříve než obvykle. Dalším významným rizikovým faktorem je věk. S přibývajícím věkem se zvyšuje počet diagnostikovaných karcinomů, přičemž nejvyšší počet pacientů je ve věkové skupině 65–75 let.

Přestože nebyla prokázána přímá souvislost mezi množstvím testosteronu a vznikem rakoviny prostaty, existuje důkaz, že vyšší hladina testosteronu zrychluje růst karcinomu, pokud už v těle přítomen je. V takovém případě se zvyšuje riziko progrese nádoru, jeho šíření a případně i metastáz.

Malé nádory jsou bez příznaků, ty pokročilejší o sobě už dávají vědět

Přítomnost nádoru v prostatě, pokud jde o počáteční stádium, nemá člověk šanci rozpoznat. Pokročilejší nádory už ovšem známky přítomnosti vykazují. Malé nádory mají nulové příznaky, pokročilejší nádory mají společné příznaky se zvětšením prostaty. Pod tím si můžeme představit například poruchy močení, neustálé chození na záchod v noci, pocit, že se člověk nevymočil úplně, řezavou bolest při močení. Kromě toho člověk začne později pociťovat i generalizované příznaky, jako je únava nebo bolest kloubů. To už jsou příznaky, kdy má člověk metastázy v kostech. Nejedná se o jeden specifický příznak, který by člověka náhle zarazil, jde spíše o soubor příznaků, který je typický pro zvětšení prostaty u starších mužů.

Je to o rychlosti! Druh terapie závisí na stádiu nádoru

„Pokud jde o postup při léčbě pacientů, vycházíme ze souboru několika dat, kdy se určuje velikost a rozšíření nádoru (Zda je přítomný jen v prostatě, nebo je rozšířený i v okolní tkáni), diferenciace nádoru podle toho, jestli se jedná o nádor více, čí méně agresivní, poté samozřejmě také věk pacienta a jeho celkový zdravotní stav. Pokud má pacient vážné zdravotní problémy například kvůli srdci, nemůže podstoupit větší operaci.

Pro pacienty existuje několik možností terapie, které mohou konzultovat s urology. Jedná se jednak o aktivní sledování nádoru, tento postup je samozřejmě pro pacienta psychicky náročný, jelikož dostane diagnózu, že má v těle zhoubný nádor, a není mu podávána žádná léčba, dokud se nezmění výsledky vyšetření. Záměrem aktivního sledování je snaha předejít zbytečným vedlejším účinkům, které mohou být způsobeny protinádorovou léčbou.

Další možností je chirurgický zákrok, v rámci kterého dochází k odstranění prostaty se semennými váčky. Ideálním řešením tohoto zákroku je momentálně robotická chirurgie, která šetří nervy v oblasti zásahu a následně má mnohem méně nežádoucích následků. Pokud se nádor šíří do močového měchýře, pak musí pacient podstoupit mnohem větší operaci, protože kromě prostaty dochází i k odstranění močového měchýře a uzlin v okolí, což je především pro pacienta velmi náročný zákrok, “ upozorňuje MUDr. Robert Slunečko.

Následnou variantou je chemoterapie, kde v první řadě nastupuje hormonální terapie s cílem zastavit produkci testosteronu. MUDr. Pavel Dušek z Fakultní nemocnice v Motole, říká: Většina pacientů, kteří mají zhoubný nádor prostaty, jsou po určitou dobu tohoto onemocnění ve stádiu kdy, je hormonálně karcinom závislý na mužských hormonech. Proto je jednou z léčebných modalit také použití hormonální léčby. Dá se říct, že se jedná o jednu z nejstarších onkologických terapií v historii vůbec. Hormonální léčba spočívá v tom, že tlumíme jednak vliv mužských hormonů na cílovou buňku, čili na buňky prostat.

Druhou metodou je to, že snižujeme tvorbu mužských hormonů. Tato metoda, kdy bráníme tvorbě mužských hormonů, se dá provézt buď chirurgicky, tím, že se odstraníme zdroj hormonů, tedy obě varlata. Další metodou, kdy dosáhneme téhož, je takzvaná léčba LHRH anaology, což jsou preparáty, které působí na buňky varlat a zabraňují tvorbě mužských hormonů. Můžeme také bránit účinku mužských hormonů, androgenů, z nichž nejdůležitější je testosteron, na cílové buňky prostaty, a to tím, že podáváme látky, kterým se říká antiandrogeny, které blokují účinek, vazbu těch přirozených hormonů na cílové buňky. Problém je, že většina nádorových buněk nejsou homogenní nádorová populace, to znamená, že nádory u jednotlivých pacientů se liší. U některých může být více těch buněk, které jsou citlivé na hormony a u některých, které jsou na tuto léčbu necitlivé. U pacientů, u kterých je možné použitých hormonální léčbu, je časově omezená, protože nádor postupně ztrácí citlivost a přestává odpovídat na hormonální manipulace.“

Zdroje info: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4647137/,  https://www.youtube.com/watch?v=4x41PDQmGC0

Náhledové foto: Pixabay