Při cvičení se inspirujeme vlastním tělem a respektujeme jeho reakci, vysvětluje osobní trenér Vašek Rázl

Pomohl klientům s výhřezem ploténky, kterým hrozila operace, i ženám s diastázou či těhotným. Osobní trenér Vašek Rázl a současně i club manager fitcentra Gymstory v pražském obchodním centru Šestka je tvůrcem metody ideomotorické terapie (IMC). Ta může mít zázračné účinky, ale přitom její princip je prostý – návrat ke kořenům. Navíc výsledky pocítíte do šesti týdnů.

Jaké chyby lidi dělají nejčastěji, co se týká pohybu?

Lidé se snaží různými pokyny tělu přikazovat, kde se má opírat, jaké svaly zapínat a jakým způsobem se stabilizovat v pohybu. Přitom zapomínají respektovat, že naše tělo to umí perfektně už několik miliónů let. Pozoruji, že většině chybí schopnost vnímání svého vlastního těla a soustředění. Vše chtějí urvat silou, jenže silový potenciál je při využití vrozených, tedy vůlí neovlivnitelných souher, mnohem vyšší.

S čím mají klienti nejčastěji problém, co je nejvíc bolí?

Většina lidí má největší bolesti v zádech. Tyto problémy však začínají od zborcených chodidel a spadlých kyčlí. Lidem totiž chybí přirozené vzpřimovací impulzy. Vše je dnes ovládáno tlačítky, lidé se většinou hýbou jen organizovaně v posilovnách a na cvičebních lekcí, kde však téměř nikdo nepracuje s vrozenými souhrami a jejich aktivací.

Využívání vrozených souher je tedy princip ideomotorické terapie – IMT?

Ano, přesně tak.

Můžete to trochu více charakterizovat? V čem se IMT liší od jiných tréninkových metod?

Téměř všechny tréninkové metody, které znám, pracují s vědomým zapínáním svalů, přičemž dochází k realizaci představ člověka – jak on si myslí, že se má tělo hýbat. Jenže my se v rámci IMT naopak inspirujeme vlastním tělem. Mozku dáváme informace o předpokládaném pohybu a respektujeme reakci těla, která je naprosto dokonalá, pokud je řízená centrální nervovou soustavou.

Foto: Se svolením Václava Rázla

Uvedl byste nám pro představu konkrétní příklad?

Můžeme si to demonstrovat na klasické čince. Pokud chceme zdvihnout činku (např. při bicepsovém zdvihu), musíme to dát na vědomí své nervosvalové soustavě představou, že chceme činku někomu podat, nebo ji odložit na konkrétní místo. Zcela zásadní je nezpevnit hned vědomě tělo, ale naopak ho nechat uvolněné.

To zní téměř absurdně. Proč musíme nechat tělo uvolněné?

Chápu, že to může znít paradoxně, ale stažení těla zabraňuje přirozenému pohybovému programu, který vymyslela příroda a je naprosto geniální. Ve fitness se většinou hýbe rukama a nohama bez zjevného důvodu, střed těla se zpevňuje vědomým zatínáním určitých svalových partií s cílem naučit své tělo se hýbat a stabilizovat v prostoru. Jenže náš mozek to dokáže mnohem lépe než my! Potřebuje ovšem od nás prostřednictvím představy pohybu optimální informace. Pokud vytváříme nějaký pohyb, měli bychom tedy vědět, proč to děláme.

Co se pak v našem těle odehrává?

Zvětšuje se prostor v kloubech, zvyšuje se stabilita těla, hybnost a síla v končetinách. Svaly celého těla pracují v celotělové harmonii – co se má zapnout, zapne se, co zase uvolnit, to se uvolní. Vše řídí mozek na základě optimální vstupní informace – představa pohybu končetin a těla v prostoru.

To je velmi zajímavé. Čemu byste tuto terapii nejvíce připodobnil?

Inspiraci hledáme v pohybu dětí v prvním roce života. V tomto období se totiž veškerý pohyb odehrává automaticky prostřednictvím opěrných funkcí končetin a hlavním spouštěčem se stává idea pohybu – snaha něco vidět, slyšet, cítit, někam dosáhnout, někam se přemístit. Dítě neřeší, jaké svaly k tomuto cíli použije. Je to velmi prosté.

Máte nějakou osobní typologii klientů? Nějaké společné znaky, problémy, držení těla…

Společným znakem bývá nenapřímení těla, neaktivní chodidla a ruce a pánev bývá spadlá za osou stehenních kostí. Naprostá většina lidí disponuje ztuhlým hrudníkem, kdy se jednotlivá žebra nejsou schopna volně rozvíjet a hýbe se pouze celý rigidní hrudník jako brnění nahoru a dolů.

Jak moc je během cvičení důležitý dech? Klade se na něj taky pozornost?

Kvalita dechového vzorce je závislá na celotělové aktivaci a napřímení. Dech používáme jako indikátor dobrého zapojení svalových skupin.

Když k vám někdo přijde poprvé na soukromou lekci, jak to probíhá?

První trénink je vždy věnován diagnostice těla a zjištění problémů reálných i potenciálních. Pak začneme pracovat na jejich odstranění.

Foto: Se svolením Václava Rázla

Za jak dlouho při pravidelném cvičení je možné pocítit posun, výsledky?

V některých případech v podstatě ihned již během úvodního tréninku přenastavením těla a zaktivováním chodidel. Někdy to trvá déle, ale do šesti týdnů se dostaví výsledek téměř vždy.

V čem konkrétně tato metoda klientům už pomohla?

Velice vysokou úspěšnost máme v případech odstranění problémů se zády. Téměř všichni klienti s výhřezem ploténky s doporučením lékaře k operaci se následně invazivnímu řešení vyhnou. Ženám mizí prostřednictvím cvičení s vyvoláním vrozených souher problémy s pánevním dnem, s diastázou apod. Velice dobré výsledky máme také s těhotnými.

Jak můžeme třeba i během pracovní doby trénovat tělo (jeho součinnost)? Máte nějaké tipy na „rychlovky“ v kanceláři?

Pokud nemáme moc možností zvednout se během pracovní doby ze židle, je nezbytné se posadit tak, aby fungoval automatický vzpřimovací program. Poznáme to tak, že se nám spontánně vytvoří opory na nohách, napřímí se pánev a prohloubí se nám dýchání. Nedochází pak k přetěžování páteře, kdy meziobratlové ploténky nemohou vhledem k neustálému útlaku regenerovat a člověk se po dlouhém sezení necítí unavený. Nastavení a aktivace chodidel, nácvik sezení, stoje a chůze patří mezi základní činnosti během úvodního tréninku.

Zdroj info: Autentický rozhovor s osobností

 Náhledové foto: Se svolením Václava Rázla