Školní promořování po česku: Trasování kontaktů je tristní

O faktu, že s příchodem omikronu hygiena nestíhá, nemá smysl nějak dlouze diskutovat. Důkazem budiž třeba takové školství. Trasování jednotlivých žáků je poměrně tristní. Vždyť se na mnohé rizikové kontakty přijde hodně pozdě a tito nakažení již dávno covid-19 šíří po svém okolí. Nynější testování, které se koná vždy v pondělí daný týden, odhalí pouhý zlomek nakažených.

Kontaktování hygienou přichází pozdě

Většinou k ně mu dojde až za několik dní poté, co měl daný žák pozitivní PCR test. Tím pádem se stýkal s dalšími, kteří mohou být nakažení. Když jde pak třeba i třída do karantény, už to bývá zpravidla zbytečné, jelikož se daní žáci již uzdravili. Tak nějak podivné a nelogické. Omikron se šíří raketově rychle a stíhat trasovat by nezvládl ani člověk z jiné planety.

Rizikové kontakty jsou a budou

Jednoznačně. Vždyť děti sice mají roušky, nicméně pouze na chodbách. V hodinách tomu tak není a při jízdě autobusem nebo jiným dopravním prostředkem tomu tak také být nemusí. Navíc si venku ochranu dýchacích cest sundávají a mluví na sebe z bezprostřední vzdálenosti.

Možná by pomohlo totální školní promoření

To už se ostatně tak nějak děje. Kdyby si ale všichni sundali ochranu dýchacích cest a byli doma pouze ti, jimž je skutečně špatně, možná by situace byla normálnější. Omikron už není z hlediska těžkých stavů tak hrozný, jako tomu bylo u předchozích mutací, a tak by stálo za to zvážit i tuto možnost. Mnohem méně by se tak narušovala výuka. Ostatně kombinace klasické a distanční za moc nestojí. Oslovovat zároveň žáky ve třídě a na počítači není vůbec jednoduché a často se stává, že buď dávají pozor jedni, nebo druzí. Celý kolektiv takto celistvě určitě nepůsobí.

Zdroj info: Vlastní zkušenosti autora

 Náhledové foto: Pixabay