Váhová stagnace během hubnutí je zcela normální

Nejspíš to také znáte. Nastavili jste si nízkokalorický jídelníček, do svého životního stylu přidali pořádnou porci pohybu a utěšeně sledujete ručičku na váze, jak míří stále níž a níž. A pak se v jednom okamžiku všechny procesy zastaví a vy se nemůžete takříkajíc hnout z místa klidně po několik týdnů.

Ale uklidníme vás. Jde o zcela přirozený proces. Částečně si za něj můžeme sami a částečně jde o výsledek hormonálních změn, probíhajících uvnitř našeho těla. Ale pojďme se na to podívat blíže.

Přijímáme prostě až příliš moc kalorií

Když jste si svůj nový jídelníček sestavovali, vycházeli jste určitě ze své aktuální hmotnosti. Pokud jste se do té doby stravovali vcelku normálně, poklesl váš denní příjem přibližně o 500 až 600 kcal denně. Ovšem jakmile už nějakou tu hmotnost shodíte (podle výchozí váhy se tato hranice láme někdy mezi 8-15 shozenými kilogramy), je třeba dále jídelníček mírně upravit a ještě něco málo kalorií ubrat. Jedině v takovém případě bude mít hubnutí žádoucí výsledek a nezastaví se.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Problém zvaný leptinová brzda

Čím jsme hubenější, tím větší chuť k jídlu máme: paradox? Ani ne. I když dnes bereme své tukové zásoby spíše jako nepřítele, v dřívějších dobách mohly být klidně jediným rozdílem mezi úspěšným přežitím zimy a cestou do hrobu.

Náš mozek tedy obsah tuk v těle hlídá. A jakmile podle něj poklesne pod žádoucí hranici, začne se starat to, abychom zase přibrali. Může za to hormon leptin. Právě ten začne povzbuzovat naši chuť k jídlu. A vy ke konci diety znovu začnete mít chuť na potraviny, které se vám předtím povedlo úspěšně odbourat z jídelníčku. První pomocí je v tomto případě vláknina. Opět se zaměřte na dostatek ovoce a zeleniny v jídle a pokud to bude třeba, klidně sáhněte i po oblíbeném psylliu nebo obdobných produktech. Hubnutí tak dokončíte bez ztráty kytičky.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com