VILCACORA – UNCARIA TOMENTOSA

Tuto rostlinu byste našli v tropických lesích, především v amazonské džungli. Roste až do poměrně vysokých nadmořských výšek, a to až do 800 m. n. m. Květy jsou krásně oranžové, jinak rostlina je světle hnědá. Často je nazývána liánou, což je ale chybné označení. Často se splétá s jinou rostlinou. Je to zapříčiněno její silnou lodyhou. Na mladých výhoncích je patrné jemné chmýří. Listy rostou do tvaru srdce nebo oválku. Na rostlině jsou patrné i trny, které se nachází u násady každého páru listů. Trny nápadně připomínají drápky. Někdy je právě díky tomu možné najít rostlinu pod názvem „kočičí dráp“. Každý plod, který, má tvar váčku, v sobě obsahuje malinkatá semena, která dosahují velikosti pouze 3 mm. Prostředí a půdní podloží má vliv na růst a fytochemické složení.

Rostlina Vilcacora je poměrně známá. Především v jihoamerických státech, jako je například Peru, kde ji využívali již v dávných dobách k léčení nejrůznějších nemocí. Mnohdy byla rostlina uctívána jako „svatá rostlina“.

Bojovníci z dávného kmene Ashaninka objevili tento zázrak v dobách, kdy se prodírali hustou amazonskou džunglí. Jeden z nich byl jednou velmi slabý a nemohl dále. Myslel si, že přišel jeho konec. V tom těžkém okamžiku spatřil amazonského tygra – Otorongo, který svými velkými drápy rozdíral liánu, ze které vytékala šťáva. Jakmile se šťávy napil, skočil na srnu, kterou zabil. Jakmile to raněný viděl, z posledních sil se doplazil k liáně, ze které vypil šťávu. Jako zázrakem se mu vrátila plná síla. Jakmile se na liánu upřeně podíval, zjistil, že její trny mu připomínají tygří drápy. A právě díky tomuto příběhu, legendě, která se traduje dodnes, se ujal název Uncaria tomentosa, což je Uňa de gato, Cat´s claw, Kočičí dráp.

Rostlinu najdete hned v několika druzích, je jich dokonce až dvacet. Ale z těch mnoha druhů jsou pouze dva, které mají léčivé účinky, je to Uncaria tomentosa a Uncaria guajanensis. Rozdíl mezi nimi je ve tvaru trnů. Zatímco u prvního zmiňovaného druhu je tvar trnů mírně zahnutá a u druhého je zatočený.

Tato rostlina, pocházející z Peru, získala světoznámou popularitu.

Jak již bylo zmíněno, rostlina není žádnou novinkou. Její počátky se datují až do doby starých Inků, kdy se s ní léčily nejrůznější choroby. Rostlina byla uctívána jako Svatá rostlina.

V dnešní době je rostlina rozšířená po celém světě. Za to, že se rostlina dostala až za hranice Peru se zapříčinil polský misionář, salesián, který žil v Peru. Jmenoval se Edmund Szeliga, který žil v letech 1910 – 2005.

Páter Edmund poslal v šedesátých letech dvacátého století vzorky rostliny k rozborům na univerzitu v Neapoli. Jeho předpoklady byly potvrzeny. Výzkum jen odsouhlasil jeho domněnky, že je rostlina výborným aktivátorem imunitního systému. Do dnešní doby bylo vytvořeno mnoho vědeckých studií po celém světě, a to v USA, Rusku, Číně, Německu, Rakousku nebo třeba v Japonsku. Všechny výzkumy se shodují na tom, že se jedná o výbornou rostlinu s neobyčejnými účinky.

O rostlinu se zajímají nejedny biochemické skupiny vědců, ale i vědecké laboratoře z celé zeměkoule.

Nejvíce prospěšná je kůra. A to především její vnitřní část, která obsahuje prospěšné látky. Kůra, která je na povrchu je prakticky odpadem. Nemá v sobě ty potřebné látky. Kůra má velmi široké využití a stává se z ní velmi úspěšný prostředek k širokému využití.

Do popředí bychom mohli vyzdvihnout její antioxidační, imunostimulační a antivirové účinky. Látky, které jsou v rostlině obsaženy, zvyšují fagocytózu a v některých případech mohou mít antimutagenní účinky. Velkým objevem vědců bylo, že látky, obsažené ve Vilcacora brzdí rozvoj rakovinových buněk a zároveň stimuluje imunitní systém.

Kromě těchto pozitiv dále blahodárně působí na kardiovaskulární systém. Především snižuje srdeční frekvenci, zvyšuje dilataci periferních krevních cév, a částečně snižuje i hladinu špatného cholesterolu. Je teda výborná jako prevence srdečních chorob a krevních trombů. Pokud člověk trpí osteoartritidou, je Vilcacora výborným pomocníkem v léčbě, protože má protizánětlivé účinky. Dá se také využít pro zlepšení paměti či v případech amnézie.

Kromě protizánětlivých vlastností má dále i antivirové, antibakteriální a antioxidační. Její pozitivní účinky na centrální nervový systém jsou prokázány. Při očistných kůrách je možné Vilcacoru použít. Další možností využití je při léčbě trávicího traktu, či při dezinfekci sliznice trávicího traktu nebo léčbě žaludečních vředů. Vliv má také na peristaltiku střev a žlučových cest. A teď jedna dobrá zpráva pro kuřáky. Vilcacora totiž s močí dokáže odvést karcinogenní látky obsažené v cigaretovém kouři. V neposlední řadě je možné ji použít i vně, a to v podobě obkladů na záněty nebo alergické reakce.

V posledních několika letech se Vilcacora stala stále více používanější rostlinou v nejrůznějších preparátech po celém světě.

Díky látkám, které jsou uloženy ve vnitřní části kůry, je z Vilcacora neobyčejný pomocník při mnoha onemocněních. Rostlina je vyhledávána hojně mladými lidmi, kteří dbají o vlastní zdraví a žijí zdravým životním stylem.

Zdroj náhledového obrázku: cajovydychanek.cz